Před 73 lety zemřel Ludwig Wittgenstein, významný rakouský filosof jazyka. Přinášíme jeho nekrolog zveřejněný v roce 1951 časopise Mind, jehož autorem je Betrand Russell.
Redakce s lítostí oznamuje, že 29. dubna 1951 zemřel v Cambridgi Ludwig Wittgenstein.
LUDWIG WITTGENSTEIN (autor: Bertrand Russell)
Když jsem se s Wittgensteinem seznámil, řekl mi, že se chtěl stát inženýrem a s tímto záměrem odešel do Manchesteru. V průběhu studia inženýrství se začal zajímat o matematiku a v průběhu studia matematiky se začal zajímat o principy matematiky. Ptal se lidí v Manchesteru (tak mi to vyprávěl), zda takový předmět existuje a zda se jím někdo zabývá. Řekli mu, že takový předmět existuje a že se o něm může dozvědět více, když za mnou přijde do Cambridge, což také udělal. Zpočátku jsem byl na pochybách, zda je to génius, nebo blázen, ale velmi brzy jsem se rozhodl pro první možnost. Některé jeho rané názory mi toto rozhodnutí ztěžovaly. Jednou například tvrdil, že všechny existenční propozice jsou nesmyslné. Bylo to v přednáškové místnosti a já jsem ho vyzval, aby se zamyslel nad tímto tvrzením: „V této místnosti se nyní nenachází žádný hroch“. Když tomu odmítl uvěřit, podíval jsem se pod všechny lavice, aniž bych nějakého našel; on však zůstal nepřesvědčen.
V matematické logice dělal velmi rychlé pokroky a brzy uměl vše, co jsem ho mohl naučit. Myslím, že v té době Fregeho osobně neznal, ale četl ho a velmi ho obdivoval. Během války v letech 1914-18 jsem ho přirozeně ztratil z dohledu, ale brzy po příměří jsem od něj dostal dopis psaný z Monte Casina. Sděloval mi, že byl zajat, ale naštěstí i se svým rukopisem, kterým byl právě Traktát. Zatahal jsem za nitky, aby ho italská vláda propustila, a setkali jsme se v Haagu, kde jsme o Traktátu diskutovali řádek po řádku.
O jeho názorech před rokem 1914 nemohu říci mnoho, protože se teprve utvářely a měnily. Přemýšlel velmi intenzivně a plodně, ale ještě nedospěl k ničemu zcela definitivnímu. Když jsem ještě pochyboval o jeho schopnostech, požádal jsem G. E. Moora o jeho názor. Moore odpověděl: „Mám na něj vskutku velmi dobrý názor“. Když jsem se zeptal na důvod jeho názoru, řekl, že je to proto, že Wittgenstein byl jediný, kdo na jeho přednáškách vypadal zmateně.
Seznámení s Wittgensteinem bylo jedním z nejzajímavějších intelektuálních dobrodružství mého života. V pozdějších letech mezi námi chyběly intelektuální sympatie, ale v prvních letech jsem byl stejně ochotný učit se od něj jako on ode mě. Jeho myšlení mělo téměř neuvěřitelnou míru vášnivě intenzivní pronikavosti, kterou jsem z celého srdce obdivoval. V době před rokem 1914 se zabýval téměř výhradně logikou. Během první války nebo snad těsně před ní změnil svůj pohled a stal se víceméně mystikem, jak je tu a tam vidět v Traktátu. Dříve byl dogmaticky protikřesťanský, ale v tomto ohledu se zcela změnil. Jediné, co mi o tom kdy vyprávěl, bylo, že jednou za války v jedné haličské vesnici našel knihkupectví, kde byla jen jediná kniha, a to Tolstojova o evangeliích. Tu knihu si koupil a podle jeho slov ho hluboce ovlivnila. O vývoji jeho názorů po roce 1919 nemohu mluvit.
(překlad: Miroslav Vacura)